Od doby, kdy mám děti, je hledání čehokoli skoro na každodenním pořádku. V praxi to vypadá asi takto: „Mamí, nemůžu najít odznak.” Zpravidla odvětím: „Běž si ho najít sám, podívej se do šuplíku.” Mé milované dítě se u mě objeví zpátky většinou do jedné minuty se slzami v očích a fňukajíc řekne: „Není to tam. Nemůžu to najít.” Takové situace navíc většinou probíhají v době, kdy už máme být pět minut na cestě do školky. Zakopaná bota je v tom, že jeho hledání probíhá stylem - očima shlédnu přední část šuplíku (!), aniž bych se podíval pod věci (!), nebo kdekoli jinde (!). Zasvěcení mi dají za pravdu, že se jedná o všude aplikovaný standard. V konečném důsledku najdu zatoulanou věc na první dobrou.
Takhle nedávno se mi ztratila podprsenka. Asi mi všechny ženy dají za pravdu, že ztratit oblíbenou tělovou hladkou podprsenku není žádná radost. Hledala jsem ji snad všude. Dokonce jsem prošla i náš (věčně plný) koš s prádlem na žehlení. Podprsenka nikde. Dnes mě napadlo, že ji prostě snědla pračka stejně jako už pár desítek ponožek, od kterých dlouhodobě střádám druhou z páru s nadějí, že se někdy najde. Nenajde - všichni to víme… Je ale taky možné, že ji vzal ze šňůry vítr a skončila na sídlišti na trávníku, kde ji našel rozradostněný pes a roztrhal ji, nebo navztekaná důchodkyně a hodila ji do kontejneru, anebo mladý muž a nechal si ji jako trofej. To už se asi nikdy nedozvím.
Každopádně se mi doma “ohřívá” ještě dalších pět. Všechny jsem si pořídila u nás v Elegantu. Každou používám s ohledem na barvu oblečení, nebo typ výstřihu, ale taky podle nálady. Velice často nosím podprsenku Carmela od značky Mat, protože si v ní připadám i se svou velikostí 70C prostě božsky. Sice to není “pušapka”, takže jsem nad ní nejdřív ohrnovala nos, ale nakonec jsem zjistila, že je mnohem pohodlnější. Možná zatoulanou podprsenku nahradím tělovou Clarou od značky Eldar, kdo ví :-).
